iDnes.cz
11. března 2012 v 8:13 | Artur Janoušek
Důvěrník Láďa, svazek č.25504, blokovaná osoba
1. září 2011 v 14:26 | Cibulka, Penc
další odkazy
Věci veřejné - Rumburákům
17. listopadu 2010 v 9:18 | Tomáš Honsů
Špatná stranická práce nebo kamarádství z dob komunismu?
Věci veřejné, politická strana, která získala silnou pozici v parlamentních volbách, dosadila jako lídra svojí kandidátky v Rumburku známou osobnost - neúspěšného kariéristu, zkrachovalého podnikatele a fluktuanta.
Škoda
Proč existují tyto stránky?
10. ledna 2010 v 12:54 | Tomáš Honsů
Toto je blog, na kterém protestuji proti mnohaletým snahám člověka soudruha pana Ladislava Račoka, prosadit se v politice a podílet se na vládnutí v tomto státě. Jsem přesvědčen, že tato osoba nemá jasný názor, dostatečný intelektuální ani morální kredit ani schopnosti zastupovat obyvatele.
Protestuji proti tomu, aby vykonával práci učitele na státní škole.
Pan Račok byl neúspěšným karieristou v dobách komunistického totalitního systému. Mezi sebe ho komunisté nepřijali i přes jeho obrovskou snahu. Nepokrytě obhajoval sovětskou vojenskou intervenci v roce 1968. Byl studentem VUMLu. Dodnes je jeho jméno uváděno v EZO a dalších seznamech. Okamžitě po převratu 1989 překabátil na opačnou stranu politického spektra a vystřídal potom ještě řadu politických stran. Nyní za Věci věřejné.
Ztráta paměti?
10. října 2009 v 16:11 | Tomáš Honsů
Soudruh Račok v blábolu, který prezentuje jako životopis (http://www.svobodni.cz/files/docs/formulář-račok.doc) vynechal důležité údaje, které si pamatují stovky obyvatel Rumburku.
chybějící údaje:
- skvělý kádrový posudek - student letecké vojenské školy (nedokončil)
- politický pracovník SSM (skončil)
- student VUML (nedokončil)
- po r. 1989 snaha v různých volbách za různé politické strany:
Republikáni
US-DEU
Svobodní
Věci Veřejné
- podnikání: firma RABA s.r.o. - krach
- zaměstnavatelé po r. 2005: Medical Europe s.r.o., Nemocnice Semily, SLŠ Šluknov, ZŠ Šluknov, ZŠ Nový Bor, ÚVN Praha
Poznámka pana Čapíka k životopisu Ladislava Račoka
30. července 2009 v 7:04 | Tomáš Honsů
Pane Honsů,
sleduji delší dobu situaci. V jedné věci se mýlíte, Ladislav Račok nikdy nebyl ani členem ani kandidátem KSČ. O vstup houževnatě usiloval, ale jeho tehdejší zdravotničtí kolegové se zásadně, a to proti všem, i těm nejmocnějším postavili proti. Jejich odpor nebylo možné zlomit! Jeho kandidaturu projednávala i samotná Praha, marně. Láďu nikdo nechtěl. Rozhodl jsem se reagovat proto, že jsem sám překvapen, ale i překvapen nad tím, jak někdo může špinit svou vlastní práci, překrucovat svou vlastní minulost. S Láďou jsem se rozešel v květnu r. 1989 po téměř 10 lete společné práci s mládeží. Důvodem nebylo nic jiného, než jeho obvinění, že právě já nesu plnou odpovědnost za to, že jej nevzali do KSČ. Toto obvinění mám dodnes schované na památku. Naopak, byl jsem ten, kdo mu ke vstupu pomáhal. Byl jsem to já, kdo se zasadil u tehdejšího vedoucího tajemníka OV KSČ v Děčíně, aby byl Ladislav Račok přijat mimořádně jako nečlen KSČ ke studiu VUML. To se stalo, Láďa byl ke 4 letům studiu jako jediný nečlen KSČ přijat. Uznejte, že takové výsady se nedostalo pronásledovanému člověku a člověku, který by trpěl zákazy práce s mládeží a podobně. Až dnes jsem si přečetl zveřejněný Láďův životopis. Co je moc to je moc. Otevřeně prohlašuji, jako osoba v létech 1980 - 1989 politicky odpovědná za práci s mládeží v Rumburku, že životopisné údaje o jeho pronásledování a dramatické údaje v rámci práce s mládeží v Rumburku jsou sprostou a neuvěřitelnou lží. Existují jiné životopisy, které Láďa napsal, tam popisuje údaje o původu a zázemí z kterého vzešel, svůj život jinak, pravdivě. Ta pravda mu dnes vadí.. Nemohu uvěřit, jak někdo může překroutit osobní fakta tak neuvěřitelným způsobem. Vyjádřím se jen k některým.
1/ Láďa nebyl nikdy nikým z SSM vylučován, natož aby to kdokoliv v té době navrhoval. Naopak byl a je nositelem řady tehdejších ocenění. Jako jediný funkcionář SSM tehdy v Rumburku získal stříbrnou medaili " Za socialistickou výchovu". V té době to byla na provinční úrovni obrovská pocta. Získal jí za svou obětavou půl roční stáž na tehdejším KV SSM, kam byl svým zaměstnavatelem NSP Rumburk tehdy pro politickou práci s mládeží uvolněn.
2/ Láďa nikdy neměl zakázanou činnost v pionýrské organizaci. Byl dlouholetým pionýrským vedoucím a byl vedoucím mezi dětmi opravdu oblíbeným. Propagace skautingu skutečně v pionýru byla, ale ne zásluhou Ladislava Račoka, ale zásluhou tehdejšího skupinového vedoucího Rudolfa Kunce, který byl osobním přítelem spisovatele Jaroslava Foglara, a tento bydlel mnoho let, až do konce jeho života v jeho pražském bytě. Tato skutečnost byla hodně utajovaná, ale je pravdivá. Udání na to, že je prosazován skauting v pionýrské organizaci skutečně bylo, bylo anonymní, obsahem bylo jasné, že jde z vlastních řad. Skončilo na tehdejším OV KSČ v Děčíně. Autor nebyl objasněn.
3/ Oné popisované besídky v kavárně jsem se účastnil. Popis odpovídá, byla úžasná, nápaditá. Vzpomínám na to, byl jsem hostem na této besídce, předal jsem tomuto tehdy úspěšnému pionýrskému oddílu dar - kopací míč. Byla to normální, krásná vánoční besídka. Vyšetřování této pionýrské besídky ? Nesmysl !
4/ Jediným rozporem který Laďa měl s tehdejším vedením pionýra v Rumburku, byla skutečnost, že nebyl nominován do užšího vedení pionýrské skupiny o což usiloval, členem vedení se nikdy nestal. Nic méně tato nevýznamná okolnost neměla žádný vliv na jeho karieře funkcionáře SSM v Rumburku. Musím potvrdit, že byl ve své práci odpovědný, co začal, vždy dokončil. Měl buldočí smysl jít za věcí, i nerozvážně,to mu zůstalo.
sleduji delší dobu situaci. V jedné věci se mýlíte, Ladislav Račok nikdy nebyl ani členem ani kandidátem KSČ. O vstup houževnatě usiloval, ale jeho tehdejší zdravotničtí kolegové se zásadně, a to proti všem, i těm nejmocnějším postavili proti. Jejich odpor nebylo možné zlomit! Jeho kandidaturu projednávala i samotná Praha, marně. Láďu nikdo nechtěl. Rozhodl jsem se reagovat proto, že jsem sám překvapen, ale i překvapen nad tím, jak někdo může špinit svou vlastní práci, překrucovat svou vlastní minulost. S Láďou jsem se rozešel v květnu r. 1989 po téměř 10 lete společné práci s mládeží. Důvodem nebylo nic jiného, než jeho obvinění, že právě já nesu plnou odpovědnost za to, že jej nevzali do KSČ. Toto obvinění mám dodnes schované na památku. Naopak, byl jsem ten, kdo mu ke vstupu pomáhal. Byl jsem to já, kdo se zasadil u tehdejšího vedoucího tajemníka OV KSČ v Děčíně, aby byl Ladislav Račok přijat mimořádně jako nečlen KSČ ke studiu VUML. To se stalo, Láďa byl ke 4 letům studiu jako jediný nečlen KSČ přijat. Uznejte, že takové výsady se nedostalo pronásledovanému člověku a člověku, který by trpěl zákazy práce s mládeží a podobně. Až dnes jsem si přečetl zveřejněný Láďův životopis. Co je moc to je moc. Otevřeně prohlašuji, jako osoba v létech 1980 - 1989 politicky odpovědná za práci s mládeží v Rumburku, že životopisné údaje o jeho pronásledování a dramatické údaje v rámci práce s mládeží v Rumburku jsou sprostou a neuvěřitelnou lží. Existují jiné životopisy, které Láďa napsal, tam popisuje údaje o původu a zázemí z kterého vzešel, svůj život jinak, pravdivě. Ta pravda mu dnes vadí.. Nemohu uvěřit, jak někdo může překroutit osobní fakta tak neuvěřitelným způsobem. Vyjádřím se jen k některým.
1/ Láďa nebyl nikdy nikým z SSM vylučován, natož aby to kdokoliv v té době navrhoval. Naopak byl a je nositelem řady tehdejších ocenění. Jako jediný funkcionář SSM tehdy v Rumburku získal stříbrnou medaili " Za socialistickou výchovu". V té době to byla na provinční úrovni obrovská pocta. Získal jí za svou obětavou půl roční stáž na tehdejším KV SSM, kam byl svým zaměstnavatelem NSP Rumburk tehdy pro politickou práci s mládeží uvolněn.
2/ Láďa nikdy neměl zakázanou činnost v pionýrské organizaci. Byl dlouholetým pionýrským vedoucím a byl vedoucím mezi dětmi opravdu oblíbeným. Propagace skautingu skutečně v pionýru byla, ale ne zásluhou Ladislava Račoka, ale zásluhou tehdejšího skupinového vedoucího Rudolfa Kunce, který byl osobním přítelem spisovatele Jaroslava Foglara, a tento bydlel mnoho let, až do konce jeho života v jeho pražském bytě. Tato skutečnost byla hodně utajovaná, ale je pravdivá. Udání na to, že je prosazován skauting v pionýrské organizaci skutečně bylo, bylo anonymní, obsahem bylo jasné, že jde z vlastních řad. Skončilo na tehdejším OV KSČ v Děčíně. Autor nebyl objasněn.
3/ Oné popisované besídky v kavárně jsem se účastnil. Popis odpovídá, byla úžasná, nápaditá. Vzpomínám na to, byl jsem hostem na této besídce, předal jsem tomuto tehdy úspěšnému pionýrskému oddílu dar - kopací míč. Byla to normální, krásná vánoční besídka. Vyšetřování této pionýrské besídky ? Nesmysl !
4/ Jediným rozporem který Laďa měl s tehdejším vedením pionýra v Rumburku, byla skutečnost, že nebyl nominován do užšího vedení pionýrské skupiny o což usiloval, členem vedení se nikdy nestal. Nic méně tato nevýznamná okolnost neměla žádný vliv na jeho karieře funkcionáře SSM v Rumburku. Musím potvrdit, že byl ve své práci odpovědný, co začal, vždy dokončil. Měl buldočí smysl jít za věcí, i nerozvážně,to mu zůstalo.
Závěrem. Po roce 1989 se změnilo vše i lidé. Tohle je malé město, já sám jsem aktivní v politické práci zůstal ještě mnoho let. Vím. Nic z toho co jsem ve veřejné práci udělal bych nevzal zpět. Bylo to mé mládí, byla to věc, které jsem věřil. Dnes mám s věkem i jiné zkušenosti a poznání. Nikomu jsem ve veřejné práci neublížil a dělal jsem jí bez nároku na mzdu. Za celá léta po r. 89 jsem se nesetkal s tak neuvěřitelným příkladem překroucení fakt, jako v tomto případě. Láďo, za svou minulost se stydět nemusíš, říkat pravdu v této věci je lepší a určitě prospěšnější. ! Lidé by tě pochopili, jako pochopili jiné. Takto si jen škodíš, škodíš ale i všem, kteří ta léta s Tebou nebo vedle Tebe žila společně.
Zde hledá